TOUŽÍM PO PARTNEROVI A NEDOSTÁVÁ SE MI

Odpověď na otázku jedné ženy, jež hledá cestu k naplnění a odhaluje vrstvy toho proč se ji nedostává partnerského vztahu.

*****

Jedním z dalších důvodů touhy po muži /ženě/, je skryté hledání našich ztracených částí. Věříme - ego věří, že nás druhý jimi obdaří, vnese je do našeho života a my budeme šťastní.

A zde je nutné uvědomit si, že v podstatě nehledám nikoho druhého, ale to, čeho jsem se vzdala, uvěřila jsem, že je to ne-dost a nebo prostě příliš. Skrze druhé hledáme a navracíme se opětovně k sobě. A abychom se k muži mohli přiblížit, potřebujeme odhalit, čím se od něj oddělujeme. Co nám na mužích vadí, potažmo na sobě a svém životě. A také proč po něm tak moc toužím. Pamatujte, že to co nejvíce a urputně nechci, k tomu jsme přitahována.

Všechna tato přesvědčení je třeba odhalit - rozpoznat je a uvidět, kde všude se sebou manipuluji. Kde se snažím být nějaká a nebo se hlídám, abych nějaká nebyla. Jsem v kontrole. V napětí a tudíž se necítím v těle komfortně. Není mi v něm se sebou dobře a tak hledám mnoho cest k tomu, abych se cítila lépe a život byl snesitelný.

A protože nás po většinu života učili, že štěstí je podle někoho a má určitý svůj obraz a jeho naplnění přijde, když udělám to a pak tamto a ještě tohle. Tak se honíme, usilujeme, snažíme se a jsme vyčerpaní. Věříme, že štěstí přijde, až když budu někoho mít, nebo budu úspěšná a nebo budu mít peníze.

Každý to máme v sobě "pokřiveně" nastavené a k tomu, abychom to odhalili se musíme ztišit a uklidnit energie svého světa - tedy svého těla/mysli. Učit se uvolnit se, odpočinout, spočinout, relaxovat, meditovat, prostě jen Být. Toto je nezbytně nutné, aby bylo vneseno do života.

Nejde o to něco vymeditovat. To je opět aktivita. Jde o to nechat vnější svět, představy mysli, plány a usilování stranou a vnořit se do klidu a štěstí, které jsou za tím vším. Nehledejte však štěstí podle toho, jak si jej představuje mysl. Mysl nezná štěstí, neví o něm nic. Jakto? Když jsme šťastní jsme zde jen My, uvolnění, přijímající a otevřené Já, mysl zde není. A tak není schopna být na této cestě dobrým rádcem.

A jak na to? Prostě a jednoduše spočívejte v sobě. najděte si meditace bez příběhu. Nyní už je není tolik třeba. Přidejte je do svého repertoáru a koupejte se v nich. Vnořte se jako žena do ženského aspektu v sobě - tedy do zkušenosti bez-činnosti. Ochutnávejte přirozenost Božství, kterým je NIC.

Ptala jste se, kterou meditaci bych doporučila.

Na Youtube je kupříkladu "Krátká meditace zastavení" a nebo v obchůdku: "Jsem v bezpečí", "Řeka prázdnoty", či "Uvolni se a buď prostorem Bytí".

Rovněž stojí za to také si samostatně vytvořit pozitivně naladěná přesvědčení o sobě. Neb zažívání smutku z nedostatku lásky partnerské souvisí s přehlížením sebe sama - tedy zapomínáním na toho nejbližšího ve svém životě - na sebe. A jelikož mnohdy nesmýšlíme o sobě láskyplně, není snadné se k sobě vrátit a vnímat sebe sama na 1. místě - slyšet se, cítit se a ctít se. Potřebuji najít způsob jak se mít opravdu zase ráda.

A jak toto souvisí se vztahem a touhou mít muže?

Jednoduše. Skrze bytí, splývání se sebou. Skrze otevřenost dovolit si cítit vše bolavě v nitru. S láskou to vítat do zkušenosti a pocitového světa se začne odehrávat integrace - přijetí. Přijetí toho, co jsem nevědomky odmítala a tím odmítala sebe. A když odmítnu sebe, hledám sebe samu v ostatních. Potřebuji je jako zdroj svého štěstí, jako něco, bez čeho věřím, že nemohu žít a být. Takto tomu věří mysl.

A my ji prostě a jednoduše musíme vysvléct do naha a uvidět ji.

A to ve shonu a usilovnosti jde jen velmi stěží. Najděte sebe a najdete i svého milovaného muže. Když se s ním spojíte skrze sebe-přijetí v sobě, musí se projevit i navenek - "zhmotní se" ve Vašem životě.

Jak uvnitř, tak navenek, to je plně platný zákon Universa.

A ještě možné jedno doplnění. Čím více jsme v aktivitách ať už jí je aktivita mysli, nebo žití ve vytažení na venek, v přemítání, analýze a boji - tím více je pod tím vším strach. Strach z nedostatku, nebo ztráty. A tento strach, či ztráta nemají jinou možnost, než hrát sami sebe ve vnějším projevu? Proč? Inu abychom uviděli co si nosíme ve vnitřní světě a čemu věříme.

My zde hledáme rovnováhu a jedině skrze ní můžeme být celiství - rovnováha je klíč.

A jelikož jsme každý sám za sebe namíchán velmi jedinečně, přijde fáze, kdy musíme skutečně začít "padat" do sebe a odhalit pravdy, ke kterým se mysli moc nechce. Ona je mistryně obhajob starého způsobu života.

Avšak chceme-li být šťastnější a šťastnější, musíme přijmout změnu a ta s sebou nese pocit nejistoty a zkušenosti zdánlivých "ztrát" a ty je třeba uvidět a s láskou a objetím překročit.

Pamatujte, žádný vztah zde není k tomu, aby nás udělal šťastnými. Všechny vztahy zažíváme proto, aby nám pomohly stát se vědomými, nebo-li celistvými. Být si vědom toho, že já sám jsem Vědomým samým, tedy vždy přítomným štěstím.

S láskou, požehnáním a milujícím objetím,

Samaya

--

www.vnitrnilaska.cz