TO BYCH DO TEBE NEŘEKLA....

Musím se smát když píši tato slova. A jak je chápu. Bože, jak jsem to měla kdysi stejně a věřila představám, které předkládali druzí, jejich názorům a následně mysli, která je přijala za pravdy.

A znělo to tak důvěryhodně. Tak jasně a přesvědčivě. A pak život nelenil a jakmile mohl začal bořit tyto hrady iluze vystavěné z písku. Tyto zdánlivé pravdy o tom, že jedině takto to má být a to jediné je to správné a duchovní a opravdově. Ať se to týká čehokoliv.

Taková vděčnost, že jsem se s životem neprala. I když jsem to zkoušela. A slova druhých toužila zpochybnit mé cítění. Toužila hodit srdce opět do mysli a nechat Samayu ve starých jistotách a zajetých kolejích. Jenže, ona nikdy nebyla moc normální, nikdy nešla s davem a spíše, aniž by si to uvědomovala a vlastně to ani ne vždy pro ni bylo snadné, rebelovala.

Možná hazardovala a nedržela se jistot a zajetých kolejí. Dělat, co dělají druzí bylo bez šťávy. Dělat věci správně, byla v podstatě nuda. Tím, nechci říci, že kus života nehrála hru na hodnou holčičku. A jéjej a že v tom byla dost dobrá.

Jenže onen protest nesmyslům nabíral na síle, zejména u dětí. A tak si udělala „pokusné králíčky“ právě z nich. Testovala výchovu, která vůbec nezapadala do normálu. A občas narazila na pokus, který nevyšel. Jenomže právě bez těchto omylů, by nikdy nemohla dojít k tomu, co funguje. Bez toho, aby někdy „ublížila“ dětem, by nemohlo být zrozeno pochopení a nalezena ta pravá cesta. Ta, která s přibývajícími roky stmelovala a uzdravovala vše, včetně vztahů.

Život je prostě magický, servíruje nám přesně to, čemu věříme a zároveň to, co může být tím aktuálně nejvyšším potenciálem k pozvednutí života.

Všechny touhy hledají své naplnění. Právě proto, že ona touha je nádhernou příležitostí k pochopení iluze. A bez ní by nepřišla ona magická „ahá“.

A už jsme tady. U věty v nadpisu.

Jak moc Samaya v minulosti toužila po domečku. Ta čarokrásná představa, ten nádherný sen, mít něco svého, pěstovat zdravou zeleninu, běhat bosá a tak dále. Víra v to, že jedině v domě může být šťastná. Jedině díky zdravé stravy může být zdravé tělo. A jedině zde může být šťastná se svým partnerem. Chacháááá :-)))..... Ne že by to nemohlo takto fungovat.

S tím spojená víra, že když budu v přírodě, budou tam ty správné energie a jen díky nim bude vše duchovní dostatečně duchovní. Uzemnění, které je údajně možné pouze blízko země, pouze v přírodě. Ohhhh.....Bože.....dělám pauzy když tohle píšu, protože mně tento text opravdu baví, Bavím sama sebe. Ne....život mně baví. A ta lehkost když zjistíte, jaké to jsou blbosti.

Jak se držíme představ a ženeme se za nimi s vírou, že tohle je více k Bohu a tohle zase od něj dále. A kde je. Kde je vlastně Bůh?

A tak hrál život svou hru dále a tři roky mně přemlouval, abych prodala dům. A kam jít? Do dalšího domu? A zase jen mrhat časem na jeho zvelebování, sečení lánů trávy, opravovat bořící se plot. Na to teď nemám. Prostě to nechci. Ale kam? Do bytu?

Měsíc žaludečních nevolností. Měsíc lží, které mysl předkládala. Lží o tom, jak hrozné to bude, hluk, mimo přírodu, mimo všechno to, co je údajně to ONO.

Bože díky, díky. Je to rok, co jsme v bytě a v pravdě, nikdy nebyl život šťastnější, svobodnější a blíže sobě a všem blízkým. Nikdy zde nebyl prostor takového klidu a ticha. Na sídlišti. Hihihi.

Chápete ten mechanismus mysli? Ona si myslí, že ví, ale neví vůbec nic.

Vnucuje nám předlohy, scénáře a my se pachtíme a snažíme se být někde, kde je to lepší, někde, kde je to čistší. Někde, kde je to láskyplnější. Někde, kde to je krásnější.

Jenomže ať jsme, kde jsme, vše odráží jen náš vnitřní stav. To, čemu jsme uvěřili. Taková magie. Zdá se být složitá, ale v základu je to tak snadné. Tak jednoduché.

Tak jednoduché.

Můžeme žít tak snadné životy a přitom jsme uvěřili, že podmínky v jakých jsme jsou důležitější. Navíc se častokráte lživě zdají být lepší, nebo horší.

V pravdě, nejsou nijaké.

Jsou, jaké jsou a mají na nás pramálo vliv, dokud jim tuto sílu nepřisoudíme.

Takoví kouzelníci jsme.

A tento magický proutek vlastní každý z nás. Je jen na nás, jakým směrem s ním zamáváme.

Miluji vás, miluji a děkuji, že jste, že se máme, že jsme.

S láskou navěky,

Samaya

https://www.vnitrnilaska.cz/