OLYMPIJSKÉ HRY – NĚCO ŠPATNĚ?

Milovaní,

občas na mně vykoukne rozhořčenost, jež se šíří internetem. Vnitřní odmítání, odpor k tomu, co se v Paříži odehrává. Smutek z toho, že sportovci jsou konfrontování s nějakou nespravedlností v návaznosti na gender – pohlaví soupeře.

Ach vystupte nad to. Buďte vědomí. Vědomí si svého rozpoložení. Vše vně je odrazem vašeho vnitřního světa – tedy vnímání, vidění toho co se děje. Ať už se ve vás vyplaví naštvanost, odpor, ponížení, utrpení, výsměch a nebo perverzita. Je to vaše niterná bolest. Vše vně ji skrze svůj projev ve vás probouzí, aby to bylo uviděno. Váš vnější svět je pouho pouhá projekce, prodloužením Vašeho světa vnitřního. Využijte to projevené na vašem filmovém plátně života k vnitřní transcendenci.

Tak velmi znám léčky mysli, která „ví“, ano ano je to jen odraz, ale když přijde na lámání chleba, přesvědčí vás, že „toto je prostě moc“. Zeptejte se sami za sebe. Mohu toto nějak ovlivnit, mohu já změnit, to jak Francie uchopila olympijské hry? Mohu změnit jejich oděv? Mohu změnit to, aby ženy nesoupeřili s „trans“ muži? Pokud je odpověď „ne“. Pak se zastavte a ponořte se do sebe a svých zranění a traumat. Protože právě to, je to nejvíc co s tím vším projeveným můžete udělat. Protože to je ta posvátnost ve vás, kterou jedinou můžete změnit vnější realitu. Jakmile to osvobodíte ze svého vnitřního světa, nebude třeba, aby vnější odraz hrál tuto hru. A pokud ji bude hrát i nadále, nebude se vás to dotýkat. Copak to za to nestojí? My nemusíme trpět. Trpíme jen tím, že jsme v boji s tím, co je.

Nahlédněte z výšky na celou tuto olympijskou akci a podívejte se na to, co je jejím hnacím motorem. Čím je motivována? Jaká lidská bolest ji stvořila? Nic jiného než pocit malosti, méněcennosti a ztotožnění se s tím, že musím najít způsob, jak získat uznání a mít ze sebe dobrý pocit. Tepe to v hloubi sebe-ponížením, soupeřivostí, hlubokou nevědomou touhou porazit, ponížit a mít radost z něčí prohry. Neošidíme dualitu. Tam kde je touha pro moci, bude také zdroj bolesti. Tam, kde je snaha o okázalost, se dříve, nebo později objeví její opak. Tam, kde chceme, aby něco bylo na výši, bude zjeveno také ponížení a právě ona jevící malost.

Padají závoje a život nám ukazuje pravdu. A nejen to, pomáhá sám sobě vymýt z lidské reality rozdílnost a dělá to všemi možnými způsoby. Je to cesta, cesta k rovnosti. K tomu, abychom uviděli absurdnost mnoha úrovní našeho života. Abychom uviděli, co jsme postavili na piedestál a dali tomu nesmyslnou důležitost a tím se vzdálili sami od sebe, své jedinečnosti a lásky k ní.

Všichni účastníci tam šli dobrovolně, je to jejich cesta, jejich poznání, jejich probouzení a způsob jak odhalit, že se touto honbou za úspěchem bolestně vysmívají jen sami sobě. Všichni jsme konfrontování se svými stíny, ale není snadné mít dost odvahy je uznat a odhalit. Modlete se z nitra srdce za odvahu nechat být. Vzdát se boje se svým vlastním zrcadlem. Nezměníte ho, je to marné. To vy jste jeho zdrojem, tím co stojí před ním a dívá se do něj.

Právě tohle je mocný akt mistrovství, jež dlí uvnitř nás. Otočit se a uvidět, že já jsem tvůrcem a že boj tvoří stále jen boj. A že samozřejmě i boj s bojem, tedy jeho odmítání, je zase jen boj. I to, že soudím nikam nevede a stejně tak ani souzení a zlost na mé souzení je nefunkční. Jen si to uvědomte, zastavte se s tím a pohlaďte soucitně tento zvyk, naučený automatický mechanismus ve vás. Uviďte ho, nadechněte se a jen proneste: „Ach ano, nechal jsem se chytit, ale to nevadí, učím se, učím se zde v této zemské realitě lásce, lásce bez podmínek“. A poděkujte sami sobě za toto srdečné uznání. Není třeba ochraňovat ego, je bezpečné ho uvidět. Tato cesta je velmi o soucitu se sebou a v nemalé míře také o důvěře v život, který nedělá chyby.

Bůh nám žehnej, lásko objímej a živote uč.

S nesmírnou láskou a požehnáním pro vše projevené,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz