CO PO NÁS ŽIVOT VLASTNĚ CHCE? PROČ SE DĚJE, CO SE DĚJE?

Proč se nám dějí nepříjemné věci? Proč máme pocit, že toho moc a nebo příliš? Proč nám připadá, že tento život je těžký, bolestný a není v něm mnoho radosti? Proč to všechno? Proč mi to děláte? Proč mi to živote děláš? Co jsem komu udělal? Oni jsou ti zlí a já ten, kdo kvůli nim trpí?

Tato slova v různých obměnách a možná jen z části, určitě známe. Věřím, že mnozí se čas od času potkáme s některou z těchto myšlenek.

Co po mně živote chceš? Co dělám špatně? Co jsem udělal špatně?

A co když ti odpovím, že vůbec, vůbec nic.

Nic neděláš špatně. Jen se měníš a zraješ? To znamená, že ti začnou být některé přístupy a postoje prostě těsné. Přestávají sloužit tvému životu. Prostě a jednoduše svlékáš starý kabát a já ti jen pomáhám ho „sundat“ - vzdát se ho.

Proměňuji tvá nastavení, ťukám na tvé srdce, aby se více zamilovalo do změny. Hladím tvou mysl, aby propustila a vzdala se role oběti, pocitu nedostatku a víry v jakoukoliv, byť sebemenší chybu.

Důvěřuj mi drahý.

Není s tebou nic v nepořádku, jen takto roztahuji tvá křídla. Nemohu je však uvést do jejich plné velikosti, pokud budeš věřit v to, že se něco děje proti tobě. I když to někdy bolí a vnímáš, že by to snad mělo být jinak, i přesto poděkuj. Poděkuj a zastav se na chvíli. Tvá díky nestojí ani penci. Jen kousek tvé energie na magická 4 písmenka: „DÍKY“. A k nim prostě přidej „DŮVĚRUJI TI“.

Vše ve tvém životě potřebuje najít rovnováhu. Je to jako když sedíš na houpačce a než se zastaví a vnoří do klidu, než najde svůj střed, musí se chvíli houpat. Na jednu a pak na druhou stranu. Možná se s ní houpe i tvůj žaludek, nevadí. Možná se točí a někdy bolí hlava. Dovol TO. Dovol svému životu dynamiku, kterou prochází. Nechej s důvěrou otřást svým životem a egem.

Nechej s důvěrou shořet vše, čím nejsi.

Smutek, obavy, odpor, pocit oddělenosti, samotu, ztrátu a nebo strach z ní. Jsou to jen představy mysli, které skrze tyto pocity namotávají příběh skrze myšlenky a zažehají víru v ohrožení, snad pád a nebo strach z konce. I když mysl říká, že se něco děje, ty jen tiše opakuj: „NEDĚJE SE VŮBEC NIC“.

Je to jenom film a já jsem TÍM, co se na něj dívá. Sedí v hledišti a je pozorováním, vnímáním samotným. Nejsem onen film, ani ty postavičky v něm. Já jsem Světlo, jež odívá tato těla a užívá si svou vlastní tvorbu. Učí se nebrat tuto hru tak vážně. Učí se nebát se. Učí se nebojovat proti životu i smrti. Dovoluje si dokonce se usmát na těžkosti.

Neživme dramata, představy a konspirace. K čemu dávat energii, těmto konstruktům? Vložte ji s láskou raději k tomu, abyste pohladili sami sebe, své blízké, své děti. Abyste namísto slova „hrůza“ vyslovili „miluji tě“, byť řečeno jen sám sobě.

Tvořme si svůj život, chopme se plně žezla Boha, kterým jsme a nezneužívejme jeho míruplnou esenci, která není v boji s bojem ani s těmi, kteří bojují. Je žehnající, soucitná a v důvěře, že i ti, co neví, jednoho dne procitnou. Učme se být v důvěře v to, že každý má svou jedinečnou zkušenost skrze kterou se probouzí.

Vložme, pokud nemůžeme jinak pomoci, jejich zkušenost do rukou Světla a na dálku zašeptejte: „Vše je v pořádku a bude v pořádku. Je to jenom cesta a já ti věřím. Je to jenom změna. Věřím tobě i životu, že tě miluje. Je o tebe postaráno Vždy a za všech okolností.“

Posílám požehnání ke každému jednomu z vás a věřím, věřím v moudrost života a celého tvoření, neb ono je zrozeno z pole čisté lásky, které miluje a proměňuje sebe sama do Světla moudrosti, harmonie a vyšších a jednodušších principů života.

Plujme a buďme v důvěře.

S láskou a milujícím objetím,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz