CESTA DO NITRA

Milovaní, včerejší článek a jedno sdílení v něm, mně navedlo k dalším slovům. V počátečním propadu do nitra se mysl stále snažila dostat odpovědi, pocity jistoty. Chtěla se něčeho chytit, mít jasno. Znát plán, dívat se do budoucnosti. Zkoušela chytit pozornost na výčitky z "opuštění" těch, co mne "potřebují". Pocity marnosti nad tím vším. Nicméně tah z vnějšího světa byl tak silný, že nešlo neuposlechnout.

Byl čas setkat se se všemi stíny, které byly připraveny. Velmi pravdivě je odhalit. Pozorovat je. Návyky, tendence a motivace mysli. Pozorovat a nechat jeden po druhém rozpustit v srdci. To, co bylo tolik let sdíleno, poznáno, načteno, to velmi jasně a opravdově naaplikovat na sebe - kopat v nitru. Avšak, co se zdálo být již rozpuštěno, najednou stálo přede mnou a toužilo získat pozornost. V této fázi nebylo nic a nikdo důležitější než pozornost nasměrovaná do nitra. K odhalení zlosti na sebe, zlosti na druhé a nejen to. Strach z druhých a jejich projevů. Dotknutí se hloubek, které překvapovaly. Vytáhnutí je na světlo a vděčně je jen pozorovat. Nehodnotit, nesoudit...jen čisté děkuji.

Nebyla jiná cesta, než se stát pozorujícím, nehodnotícím. Ideálně bez názoru. Oh, jak mysl miluje mít na vše názor. Miluje vědět. Ale jediné co víme, je že nevíme. Jsou jisté jasné zákonitosti, ale to je vše. Cesta z vnějšího k vnitřnímu je cesta neutrálu. Bytí. Vlastně to ani není cesta. Je to stav přijetí. Stav absolutní důvěry v život a v každý jeho projev. Láska k zlosti druhých, soucit s jejich cestou, soucit s mým projevem, ať je jaký chce. Nechat život, ať vše ještě neviděné probudí bez brzd a zákazů.A plně důvěřovat vlnám, které se přes nás prolévají. Nikdy nic není špatně. Snad jediné špatně, je to, že věříme, že něco špatně je.

Život se neděje nám, ale pro nás. Nejednou brzdou ve svobodě je iluzorní čekání na dokonalost a snahu o ni. A tak vede-li život k zastavení se, ke zpomalení - pak dejte čas a prostor sobě. To na co čekáme, čeká na nás. Na hlubší zabydlení se v sobě. Bez honění se za stíny, bez utíkání od sebe, bez bytí v budoucnosti, která stejně neexistuje. Bez hledání lásky a důkazů o své dostatečnosti venku. Hledání klidu v neklidu. Hledání lásky v závislostech. Hledání uspokojení v těšení se na to, co bude potom.

Není nic špatného na tom, co život nabízí. Vše v něm a na něm je v pořádku a je součástí této dokonalé hry. Život touží být žit. Jen život v kolečku křečka je pomalou sebevraždou. A tak nezbude, než se vrátit do dělohy matky a opakovat "školu".

Splyne-li však pozornost s prostorem Bytí a navrátí-li se domů - do nitra pak tento cyklus přestane existovat a Duch je osvobozen. A život v prostoru vnitřní záře je žit ve své šťavnatosti, lehkosti, spontaneitě. Tak jak může žít každý, kdo se rozhodne pro štěstí. Láska začíná v nitru, klid nelze vybudovat - je uvnitř stejně tak. Harmonie života se rodí v srdci a hojnost všeho rovněž. Jediným smyslem života je najít SEBE.

To jediné za to stojí.

Děkuji, že toto pole lásky, vědomých bytostí tak sílí. Že stíny ztrácejí své obrysy a velikost a schopnost MILOVAT svět projevů začíná hrát prim.

S láskou navěky,

Samaya