AAACH TO HORKO. HRÚZA A NEBO DAR? Aneb život NEDELÁ CHYBY.

Už pár dní mne okusuje toto téma ke sdílení a dnes v noci tahajíc mne za peřinu nenechalo tělo spát. Velmi neobvyklé, ale nešlo nenásledovat. A tak ťukám, jak slovíčka přicházejí.

Drama neobvyklosti počasí, na které s radostí naskakuje myšlenkový svět a bere si naši sílu pozornosti pro svou vlastní výživu. Chyba mysli? Kdepak, jen zvyk. Stará touha ega po tom, aby se něco dělo. Aby bylo co řešit. Aby byl důvod k boji, útěku a nebo nespokojenosti. „Nebude voda, je to extrém, něco je v nepořádku.“ „Určitě to něco špatného zvěstuje.“ „Už se to chystá“ atd.

Pochopitelné pohledy na věc, neb takto to dělali rodiče a takto se to dělá a tak to je. Stále se opakující pochody mysli, desítky let stále ty stejné komentáře. Jen si je uvědomte, pozorujte a vnímejte to. Kdyby jste si někdy zaznamenali slova, jež mysl nálepkuje vnější děje, zjistíte, že je to smyčka beze změn. Den za dnem, roky za rokem, v základu stále stejná hra, stejná slova.

Nesvědčí to však o tom, že jsem kvůli tomu v nepořádku, nebo ten, kdo si zaslouží soud.

Absolutně ne. Tento trumf vytáhněte egu z rukávu.

Nicméně pokud nezachytím rozhovory svého malého vnitřního věčně debatujícího já, pak mi vnější realita zvýší volume a přehraje mi mne samotného vně. A nebo ještě jinak, vytvoří příležitosti, abych se uslyšel, ucítil, spatřil, co ve mně běží a na jakém vnitřním filmovém pásu stojí mé víry, které s radostí roztáčí ruka ega a ve kterých mé tělo více, nebo méně bezvládně poskakuje.

A tak, jelikož jsme mnohem zralejší, než před několika lety, přijde plošně osvícení skrze zářící slunce, aby uvedlo „do hluku“ donedávna přehlížené části mne samotného. Přes myšlenky, pocity a nebo emoce. A tato božská a bezchybná realita jeho prostřednictvím vytvoří sama ze sebe dokonalost k vzestupu. Neb není nic než dokonalost. V každém Teď je projevováno božskou silou Jediné a ze zdroje lásky vyvěrá tvorba, jež osvěcuje sama sama, aby své ztracené části, jež odívají fyzická těla vrátila zpět domů, do své síly, svobody a ke štěstí. Život nedělá chyby. Každé „teď“ je projevem absolutna ve své absolutní dokonalosti.

A jak? No jedině tak, že jim ukáže, kde se drží v iluzi a v zapomnění hledají zdroj světla/sebe – ve svém odraze – tedy na opačné straně. Chytne jejich těla a v vnoří je do „nepříjemných“ podmínek ze kterých není snadné utéct a „koupe“, „pere“ je ve zkušenosti, aby povolili.

A tyto dny nejsou ničím jiným, než zvědomováním našeho boje, znechucení, otrávení, nepřijetí a nedůvěry v život sám. Je to prostě jen zvyk.

Horko nám zvědomuje nemohoucnost, slabost, strach, zpomaluje nás, nutí nás opustit zbytečné aktivity a nebo nás může také více, nebo méně „položit“. Teplo otevírá, rozšiřuje, spaluje, uvolňuje, nutí nás pít a tím nutně pročišťuje naše těla. Všechno je to požehnáním harmonizace. Vyrovnáním předchozího zvyku tlačit na výkon, přehlížet se, ztrácet se sobě. Učí nás to rovnováze, vrací do ochoty vzdát se tomu, od čeho nás naučený způsob života odvedl. Je to jedinečný seminář zastavení, zvolnění a výdechu, který máme zadarmo.

A co na to mysl?

„Fujtajbl.“

„To se nedá vydržet.“

„Něco je špatně.“

„Už nemůžu.“

„Bude to jenom horší.“

Dosaďte si tam jednoduše „vaše“ prohlášení. A spolu s nimi vnímejte pocity na těle. Zároveň pohlédněte na věty výš a nebo ty které jste si napsali a najděte jejich společného jmenovatele.

Je jím jedno magické a zásadní „NE“.

A toto „ne“ je ten největší „pekelník“, který je příčinou našeho utrpení. Ne podmínky, které nyní zažívám, ne slunce, ne teplo, ale jedno pidi a zároveň obrovské vnitřní NE životu. NE tomu co je, NE pocitům na těle, NE NE NE. NEdůvěra v dokonalost a moudrost života, který je samotným Bohem, bez něhož by tato „existence“ nebyla možná.

Pokud jsme v boji s tím, co je, pak je to mé nevědomé ANO tomu, že Bůh je pako a je úplně mimo – je hříchem samotným. Neb slovo hřích značí, být mimo řád. A tak přiřknu Božskému lidský pohled /pohled, kterým vnímám sebe/ a udělám z něj to, čemu věřím, že jsem já sám. Tedy chybující, špatný a ten, kdo má být odmítnut.

A když ještě zpětně nahlédnu na výše uvedené věty.

Nejsou to snad postoje, přesvědčení, víry v to, že jsem někde já sám „fujtajbl.“ Nebo, že se to „nedá se mnou vydržet“. A nebo „je se mnou něco špatně“ a „nemůžu – ať už cokoliv“ atd.....

Jaká to kouzelná hra. Tak jasná a prostá. Ale pro mysl se to může jevit být složité. Ne však proto, že by to složité bylo, ale proto, že ona sama je složitá a žije ve svých zajetých představách.

A co s tím?

Jednoduše přepište staré naučené NE v ANO. Napište ho na oblohu, dejte ho sami sobě a životu. Jen toto a jedině toto je přímá cesta k tomu, jak být šťastný. Tohle neošidíme, nemáme šanci.

Jsme Boží, vše je božské a z Boha zrozené. Úplně vše a je to naprosto bezchybné. Ale pozor, nedejte tyto věty mysli. Když říkám vše, tak úplně vše.

Třeba někdy příště rozvedu. Zatím buďme jen u u toho božího slunce.

Přeji nádherný slunečný den.

S láskou, milujícím objetím a světlem na cestu,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz